/ O společnosti / Zásobování pitnou vodou / ÚV Švařec - VOV

Výstavba Vírského oblastního vodovodu (VOV) byla zahájena v roce 1988. Součástí tohoto vodohospodářského díla je úpravna vody ve Švařci. Investorem a vlastníkem je Vírský oblastní vodovod, sdružení měst, obcí a svazků obcí. Celý vodovodní systém včetně úpravny vody Švařec provozují Brněnské vodárny a kanalizace, a.s.

Důvody pro rozhodnutí o zahájení stavby

• V důsledku nízké dotované ceny narůstala do roku 1989 v městě Brně spotřeba vody až na 65 mil. m³ za rok ze 43 mil.m³ v roce 1968. Kapacita zdrojů vody již nepostačovala pro pokrytí špičkových spotřeb, docházelo k výpadkům v dodávce vody a bylo nutné zavést regulační opatření, omezující odběr vody.
• Zdroje vody byly přetěžovány, zejména úpravna Pisárky, což se negativně projevovalo na kvalitě upravené pitné vody, která byla předmětem oprávněných stížností odběratelů. Zhoršovala se i kvalita surové vody v řece Svratce pro úpravnu vody a přetrvávalo vysoké riziko její zranitelnosti kontaminací ropnými i jinými látkami z dopravně exponovaných okolních komunikací apod.
• Potřeba zásobování obcí okresu Brno-venkov s nedostatkem vody a s nekvalitní vodou z místních zdrojů. Jednalo se zejména o oblasti jižně od Brna – Želešice, Rajhrad, oblast „hořkých vod“ (Žatčany, Moutnice, Nesvačilka, Sokolnice, Těšany aj.) a dále o oblasti Tišnova, Rosic, Ivančic a Židlochovic.

Technologie úpravy vody

Úpravna vody byla projektována na maximální výkon 2 300 l/s. V průběhu výstavby byl plánovaný výkon dočasně redukován sníženou kapacitou filtrace na 1 150 l/s z důvodu klesající tendence spotřeb vody. K poklesu spotřeb vody, v současnosti téměř o polovinu oproti roku 1989, došlo vlivem postupného zvyšování vodného a stočného po zrušení dotací na výrobu a distribuci pitné vody i na odvádění a čištění odpadních vod. Svůj podíl na snižování spotřeb vody mají i společensko – ekonomické změny po roce 1989.
Voda přitéká z odběrného zařízení vybudovaného ve hrázi vodárenské nádrže Vír I. Volba odběru vody je možná ze tří výškových horizontů dle aktuálně nejlepší jakosti surové vody v přehradní nádrži Vír. Tato odběrná místa jsou umístěna 18, 36 a 51 metrů nade dnem. Od jednotlivých odběrných oken jsou vedena tři nerezová potrubí k analyzátorům měření O2, pH, zákalu a teploty. Hodnoty naměřené  analyzátory jsou přenášeny do velínu úpravny. Odebraná voda protéká přes Francisovu turbínu do nádrže pod přehradní hrází. Odběrné potrubí HOBAS DN 1 600, délky 590 m, ze dna oddělené části vývaru přivádí vodu k portálu štoly surové vody. Štola surové vody má délku 4 190 m, vnitřní průměr je 2 100 mm. Na pancéřové vyústění štoly navazuje přívodní potrubí HOBAS DN 1 400 do přítokového objektu úpravny vody Švařec.
Na přítoku surové vody do úpravny je instalována Francisova turbína o výkonu 210 kW. Do přepadu v přítokovém objektu je dávkován oxid chloričitý nebo ozon (v budově ozonizace) jako oxidační činidlo, síran hlinitý je zde dávkován jako koagulant, případně manganistan draselný na odstranění manganu ze surové vody. Při využívání předozonizace je koagulant dávkován až za tuto jednotku. Dále je v technologickém procesu zařazeno pomalé mísení a kontaktní filtrace přes pískové filtry. Jedná se o klasické rychlofiltry s mezidnem, uspořádané do dvojic s půdorysnou plochou 100 m^2. Z dvaceti postavených filtrů byla původně vystrojena a využita jen polovina. V r. 2005 bylo zbývajících deset filtrů použito pro doplnění technologie úpravy vody o filtraci přes granulované aktivní uhlí. Tím se dosáhlo dalšího zlepšení jakosti upravené pitné vody a zejména bylo odstraněno riziko kontaminace vody při nadměrném sezónním výskytu sinic v surové vodě z přehradní nádrže Vír.  Z filtrů je voda odváděna společnou odtokovou chodbou do:

• akumulačních nádrží. V tomto případě je do přepadu dávkována vápenná voda na úpravu pH.
• dezinfekční ozonizace. V případě využití dezinfekční ozonizace je dávkována vápenná voda do přepadu za vymírací nádrže. Dezinfekční činidlo, chlordioxid  (oxid chloričitý) nebo chlor jako rezerva, je dávkováno na přepad do akumulačních nádrží. Akumulační nádrže jsou umístěny v nejnižším patře budovy filtrů, mají obsah 20 000 m³ a jsou uzpůsobeny tak, aby upravená voda protékala celým profilem od vtoku po odběr.

Z akumulačních nádrží je voda odebírána potrubím DN 1 600, a to:

• gravitačně do přivaděče Švařec - Čebín
• čerpáním třemi systémy do:
• vodovodní sítě úpravny vody
• výroby a dávkování vápna a chlordioxidu (oxid chloričitý)
• zásobování okolních obcí Švařec, Koroužné, Štěpánov nad Svratkou

Kalové hospodářství slouží k likvidaci vodárenských kalů. Tvoří je sedimentační a homogenizační nádrže a kalolisy.
Pitná voda z úpravny odtéká tlakovou štolou o délce cca 15,8 km a trubním přivaděčem profilu 1 400 mm směrem do vodojemu Čebín, kde se míchá s podzemní vodou z II. březovského vodovodu a je rozváděna do spotřebišť k odběratelům. Technologický proces v úpravně vody i její doprava z přehradní nádrže Vír, až po konečného odběratele, probíhá v celém Vírském oblastním vodovodu gravitačně.

Kvalita vody z úpravny vody ve Švařci

Zdrojem povrchové vody je údolní přehradní nádrž Vír. Kvalita surové vody je ověřena 25 letým provozem stávající úpravny pro zásobování obcí v oblasti žďárského okresu. Přehradní nádrž má vyhlášena pásma hygienické ochrany, je zde zakázáno koupání a rybolov. Surová voda je málo mineralizovaná a měkká, s poměrně nízkým obsahem organických látek přírodního původu. Toxické stokové kovy a organické látky nebyly nalezeny v koncentracích významných z hygienického hlediska.
Na rozdíl od úpravny Pisárky, jejíž provoz tato nová úpravna nahrazuje, je zde výrazně sníženo riziko  kontaminace surové vody ropnými látkami a jinými průmyslovými haváriemi.
Úpravna vody Švařec dokáže vyrábět kvalitní pitnou vodu plně odpovídající všem kritériím stanoveným pro pitnou vodu. Kvalita vody je pod stálou kontrolou laboratoře úpravny vody.

    Vodovodní přivaděč Vírského oblastního vodovodu z úpravny vody Švařec je vybudován jako trubní, částečně jako tlaková štola. Úsek mezi úpravnou vody ve Švařci a portálem štoly upravené vody ve Švařci je trubní DN 1400 délky 668 m. Štolová část přivaděče je provedena jako tlaková s železobetonovou obezdívkou vnitřního profilu DN 2104 mm ve dvou úsecích, a to Švařec-Běleč I délky 10830 m a Běleč II-Štěpánovice délky 5015 m. Úsek mezi portály Běleč I a Běleč II s podchodem pod Křeptovským potokem je trubní DN 1400 mm délky 97 m. Na štolovém úseku jsou 2 větrací komíny (Chlébské, Brusná), u obce Černvír je vybudována boční štola pro možnost připojení přilehlých obcí. Od portálu Štěpánovice pokračuje trubní část přivaděče profilem DN 1400 mm délky 13269 m do vodojemu Čebín.

    Tato část přivaděče VOV (úsek Vír-Čebín vč. ÚV Švařec a vodojem Čebín) byla ve zkušebním provozu od roku 2000, do trvalého provozu byla uvedena v březnu 2002.

    Ve vodojemu Čebín dochází k míchání povrchové vody vírské s podzemní vodou z II. březovského vodovodu z prameniště Březová n/Svit. Zatímco voda z Březové je středně mineralizovaná, dosti tvrdá až tvrdá, s obsahem volného oxidu uhličitého na úrovni jeho rovnovážné hodnoty, je voda z úpravny Švařec málo mineralizovaná, měkká, s minimálním obsahem volného oxidu uhličitého (v závislosti na stupni neutralizace vápnem při úpravě) a prakticky s nulovou hodnotou rovnovážného oxidu uhličitého. Obě vody se však nacházejí ve stavu vápenato-uhličitanové rovnováhy. Při nekontrolovatelném smíchání obou vod ve vodovodní síti by se snížila hodnota rovnovážného oxidu uhličitého (kubický vztah) natolik, že by výsledná směs obou vod byla agresivní na ocelový materiál. Z tohoto důvodu bylo navrženo řízené míchání ve vodojemu Čebín. Z březovské vody se na několikastupňové kaskádě odvětrá část volného oxidu uhličitého a výsledná směs je již v rovnovážném stavu a neohrožuje kovový trubní materiál.

    Na přivaděči jsou již využívány odbočky pro zásobování obcí Doubravník, Dolní Loučky (+ Horní Loučky a Kaly) Štěpánovice, Malhostovice (+ Drásov, Nuzířov), využitá je též odbočka pro zásobování Tišnova přes vodojem Květnice, která je doplňkovým zdrojem vody k místním zdrojům..

    Přes vodojem Čebín je zásobovaná podstatná část města Brna. Pro dodávku vody do města z tohoto vodojemu se využívá části přivaděče II. březovského vodovodu, kterým je dopravována směs vody březovské a vírské do vodojemů v Brně na Palackého vrchu a odtud do distribuční vodovodní sítě města.

    V úseku Čebín až Brno-Bosonohy bylo položeno 9128 m potrubí DN 1400 mm, v úseku Medlánky-Bosonohy 7636 m DN 1100 mm. Použito bylo, shodně jako v horní části přivaděče, potrubí ze sklolaminátu. V tomto úseku překonává VOV řeku Svratku shybkou z tvárné litiny a v úseku Bystrc-Bosonohy je sklolaminátové potrubí DN 1100 mm uloženo v průchodní štole délky 4160 m profilu DN 2810 mm, rep. 3010 mm. Z vodojemu Bosonohy (32000 m n.m., 6550 m³) s čerpací stanicí jsou vybudovány výtlačné řady DN 300 mm do stávajících vodojemů Myslivna a Kohoutovice pro zásobování výše položených částí města Brna. Z vodojemu Bosonohy je položeno potrubí z tvárné litiny DN 800, které je zatím za Brnem – Bosonohama provizorně ukončeno.

    Úsek přivaděče VOV DN 400 v délce přes 9 km od stávajícího vodojemu Moravany do vodojemů Rajhrad I. a II. byl postaven, včetně těchto vodojemů v předstihu a je v trvalém provozu již od r. 1998. Voda je do něj doposud dodávána provizorním způsobem přes brněnskou vodovodní síť čerpací stanicí z vodojemu Moravany. Odbočkou z trasy přivaděče je zásobována obec Želešice přes stávající vodojem obce. Z vodojemu Rajhrad I je voda v souladu s celkovou koncepcí VOV přečerpávána do obcí Hajany a Ořechov a také gravitačně dopravována do vodojemu Rajhrad II (255,00 m n.m., 2x1000 m³) pro zásobování Rajhradu a Holasic.

    Neobvyklé zahájení stavby přivaděče úsekem až na jeho konci, umožnilo provizorně rychleji vyřešit problémy se zásobováním vodou města Rajhrad a Holasic a dalších obcí ze sítě města Brna mnohem dříve, než byla uvedena do provozu úpravna vody Švařec.

    V říjnu 2001 byla uvedena do trvalého provozu navazující významná část VOV, a to v úseku Rajhrad-Těšany s odbočkou na Sokolnice. Tato jižní větev VOV přivádí vodu z Brněnské vodárenské soustavy do oblasti tzv. „hořkých vod“, která patřila k nejhůře vodou zásobovaným oblastem v celé ČR. V rámci této části stavby, vybudované v letech 2000-2001 bylo položeno téměř 30 km potrubí z tvárné litiny DN 150-300 mm a vybudován koncový vodojem v obci Těšany 2x250 m³.

    Tato koncová část přivaděče VOV umožnila postupné připojení obcí Popovice u Rajhradu, Rajhradice, Otmarov, Telnice, Měnín, Sokolnice, Žatčany, Nesvačilka, Moutnice a Těšany. Ve většině těchto obcí byla též položena nebo rozšířena místní vodovodní síť.

    V brzké době by měla pokračovat výstavba chybějící části přivaděče VOV, tj. úseku Bosonohy – Nebovidy– Moravany DN 800-600 v délce cca 4,8 km vč. vodojemu Nebovidy (318,00 m.n.m., 4100 m³). Dokončení uvedeného úseku je stěžejní pro odstranění provizorního způsobu dopravy vody do jižní větve VOV přes vodovodní síť města Brna a gravitační dopravu vody až z ÚV Švařec bez provizorního čerpání z VDJ Moravany. Zajistí též zlepšení spolehlivosti zásobování jižních částí Brna a Modřic u Brna a zvýší kapacitu vodovodního systému pro zásobování rozvíjející se průmyslové zóny v jihovýchodní části města.

- kš -