/ O společnosti / Odvádění a čistění odpadních vod / ČOV Brno - Modřice

Lokalita Čistírny odpadních vod v Modřicích

Brněnské vodárny a kanalizace, a.s., areál Čistírny odpadních vod,
tel: +420 547 103 111
+420 547 103 231
fax: +420 547 103 228

Úvod

Čistírna odpadních vod v Modřicích slouží k čistění odpadních vod přiváděných systémem kanalizačních stok z města Brna a ve stále větší míře prostřednictvím soustavy čerpacích stanic i z širokého okolí Brna. V současné době jsou kromě Brna napojeny na ČOV ještě města Kuřim, a Modřice, obce Želešice, Česká u Brna., Šlapanice, Šlapanice-Bedřichovice, Ostopovice, Moravské Knínice, Lipůvku, Podolí, Ponětovice a Rozdrojovice (viz schema kanalizační sítě).

Původní ČOV Modřice byla do provozu uvedena v roce 1961, a to jako klasická dvoustupňová čistírna s anaerobní stabilizací kalu. S rozvojem města a následujícím hydraulickým i látkovým přetížením bylo postupně v průběhu 80. let prováděno rozšíření prakticky celé ČOV.

Již od roku 1992 se připravovala celková rekonstrukce a rozšíření ČOV a potřeba realizace se rok od roku stávala naléhavější. K zajištění tohoto cíle vyvinula naše společnost společně s městem Brnem značné úsilí, zaměřené na získání finančních prostředků pro zabezpečení jak rekonstrukce stávajících částí, tak i rozšíření čistírny odpadních vod. Tento záměr se podařilo uskutečnit koncem roku 1999, kdy byla podepsána s Evropskou bankou pro obnovu a rozvoj smlouva o úvěru. Tím byl dán základní předpoklad pro zahájení celého projektu. Cílem projektu Modřice bylo jednak zajistit splnění všech limitů pro vypouštění vyčištěných odpadních vod, jak je ukládají české i evropské předpisy a normy, a zároveň zajistit dostatečnou kapacitu zařízení tak, aby bylo možno vyhovět stále rostoucí poptávce města Brna a zejména okolních aglomerací po napojení na brněnský kanalizační systém, přivádějící odpadní vody k ČOV Modřice.

Na základě výsledků vypsaného výběrového řízení byla rekonstrukce a dostavba čistírny odpadních vod pro město Brno v Modřicích svěřena k realizaci konsorciu tvořenému francouzským lídrem – firmou Degrémont - a stavebním sdružením firem IMOS, a.s. a ŽS. Dalším členem konsorcia pak byla projekční společnost AQUATIS, a.s. Koncem května roku 2001 byla stavba zahájena a dokončena byla koncem roku 2003, kdy bylo požádáno o povolení ke zkušebnímu provozu. Od 1. ledna 2004 byl roční zkušební provoz zahájen. Ukončení zkušebního provozu s vyhovujícími výsledky bylo potvrzeno kolaudačním rozhodnutím, po němž následovalo převzetí stavby investorem a dnes je již dokončená stavba v trvalém provozu.

Přípustné množství vypouštěných odpadních vod: 

Qmax. = 4 222 l/s                                                       Q bil. = 61 520 m³/rok

Povolené hodnoty zbytkového znečistění na odtoku z ČOV:

Celkový pohled

Surová odpadní voda přitéká na čistírnu odpadních vod přes přítokový objekt, který plní funkci rozdělovací komory. Za deště je přítok do ČOV omezen hodnotou Qmax. = 4,222 m³/s. Při vyšším přítoku se dešťová voda nejprve kumuluje v dešťové zdrži s kapacitou 10 500 m³ a hydraulickým vyklízením. Voda, akumulovaná v dešťové zdrži je po skončení dešťové události přečerpávána zpět do ČOV. Voda, přitékající do ČOV je zbavována hrubého štěrku v lapáku štěrku a poté protéká jemnými, strojně stíranými česlemi s šířkou průlin 6 mm. Shrabky z česlí jsou lisovány a poté propírány vodou. Z česlovny voda gravitačně odtéká do provzdušňovaného lapáku písku vybaveného separací tuku. Písek je dále zpracováván v třídičce a pračce písku před jeho uložením do kontejneru. Voda, přicházející z lapáku štěrku a lapáku písku je kanálem vedena ke šnekové čerpací stanici odkud je čerpána do rozdělovacího objektu, kde se rozděluje na šest usazovacích nádrží. V bezdeštném období jsou do procesu zapojeny maximálně čtyři usazovací nádrže, zbývající dvě se připojují v případě dešťů. Usazovací nádrže zajišťují mechanické odstranění usaditelných látek. Pro proces byly rekonstruovány stávající nádrže a rozdělovací objekty těchto nádrží (viz snímek - mechanický stupeň).

Po mechanickém vyčištění je odpadní voda vedena potrubím do mezičerpací stanice, odkud je čtyřmi čerpadly přečerpávána do aktivace. Aktivace je rozdělena do dvou linek, každá se dvěma samostatnými drahami, které lze provozovat samostatně nebo společně Voda je přiváděna nejprve do anaerobní nádrže s funkcí defosfatace, následně do oběhové anoxické nádrže s funkcí předřazené denitrifikace. Posledním stupněm aktivace je oxická část s jemnobublinou aerací rozdělená na provzdušńovanou a neprovzdušňovanou zónu. Vzduch je dodáván z rekonstruované dmychárny čtyřmi dmychadly. Vratný kal z dosazovacích nádrží je pro dosažení účinné defosfatace zbaven dusičnanů denitrifikací v předřazené anoxické nádrži, umístěné v první části aktivace. Odbourávání fosforu je přednostně zajištěno biologickým procesem, lze však provozovat i dávkování síranu železitého pro dosažení předepsaných výsledků.

Z aktivačních nádrží postupuje aktivační směs do šesti dosazovacích nádrží, kde dochází k usazení a oddělení aktivovaného kalu. Usazený kal je veden přes čerpací stanici vratného kalu do preanoxické zóny aktivace. Aktivovaný přebytečný kal, odebíraný z aktivace, je zpracováván v kalovém hospodářství (viz snímek - biologický stupeň).

Kalová linka je tvořena zahušťovací nádrží primárního kalu, flotačním zahušťovačem DAF pro biologický kal, mechanickými zahušťovacími síty GDD, homogenizační nádrží, vyhnívacími nádržemi, uskladňovací nádrží vyhnilého kalu, zařízením na odvodňování kalu a sušárnou kalu. Primární kal z usazovacích nádrží je zahušťován v klasické gravitační zahušťovací nádrži kruhového typu a odtahován do kalové směšovací nádrže. Odsazená kalová voda se vrací do rozdělovacího objektu usazovacích nádrží. Přebytečný biologický kal, přiváděný z biologického stupně je zahušťován v flotační jednotce DAF. Zálohou pro zahušťování primárního i sekundárního kalu jsou 3 jednotky mechanických sít GDD. Ke smíšení obou kalů dochází v homogenizační směšovací nádrži s mícháním. Směsný surový kal je dále čerpán do vyhnívacích komor. K odstraňování zejména vláknitých látek je v lince primárního kalu předřazena filtrace. Čtyři stávající vyhnívací nádrže jsou intenzívně promíchávány a udržovány na konstantní teplotě 35°C, aby byl zajištěn růst mezofilních bakterií. Doba zdržení kalu ve vyhnívacích nádržích je cca 22 dnů. Zbývající dvě bývalé vyhnívací nádrže jsou rekonstruovány na uskladňovací nádrže stabilizovaného kalu s užitným skladovacím objemem na více jak čtyři dny. Z uskladňovacích nádrží je vyhnilý kal (obsah sušiny kolem 4%) odvodňován dvěma odstředivkami typu Guinard. Pro odvodňování je v provozu jedna, druhá je záložní. Kal z odstředivky o sušině cca 24% je šnekovým dopravníkem transportován do sušárny. Lopatková sušárna typ NARA pracuje se systémem nepřímého ohřevu kalu. Pro přenos tepla v sušárně je použit horký olej (180-210^oC), který proudí uvnitř pláště, dutými hřídeli a lopatkami. Dlouhá doba zdržení kalu (přes tři hodiny) v kombinaci s průměrnou teplotou kalu 100^oC umožňuje kaly pasterizovat a hygienizovat (viz snímek - sušárna kalu). Vysušený kal o sušině 90 – 92 % je ze sušárny dopravován pomocí chlazených dopravníků do dvou kontejnerů umístěných vně budovy sušárny, odkud jsou naplněné kontejnery přemísťovány do skladu sušeného kalu (viz snímek - kalové hospodářství).

Bioplyn, produkovaný při vyhnívání kalu, je odváděn z vyhnívacích nádrží, kumulován ve dvou membránových plynojemech o celkovém objemu 3 000 m³ a poté využíván pro výrobu elektrické energie a tepla v kogeneračních jednotkách o výkonu 2 x 500 kW. Pro tuto výrobu je zbavován sirovodíku v odsiřovací jednotce. Přebytečný bioplyn je spalován v hořácích zbytkového plynu (viz snímek - plynové hospodářství).